Jednou za čtyři roky se už od roku 1920 v některé zemi na světě koná celosvětové setkání skautů neboli „jamboree“. Letos proběhlo v Japonsku a já jsem byl jeden z 200 šťastných českých dětských účastníků, kteří se tam podívali. Za prvé je důležité zdůraznit především to, že se na jamboree může skaut podívat jako účastník pouze jedinkrát za život. I tahle skutečnost napovídá, že každé jamboree je neopakovatelná událost, na kterou se jen tak nezapomíná.

Na každého skauta čekají na jamboree téměř dva týdny plné aktivit, které se soustředí nejen na zábavu, ale i na společenské problémy, jako globální oteplování, rasová diskriminace, lidská práva atp.

Po těchto čtrnáct dní jsme se měli možnost setkat snad se všemi národnostmi světa. V jednom obřím tábořišti rozprostírajícím se na několika kilometrech čtverečních jste tak mohli potkat Mexičana, Brita i skauta z Ghany, muslima, žida, křesťana i buddhistu. Doslova se tak naplňoval ideál skautingu - přátelství bez rozdílu pohlaví, národnosti, jazyka nebo vyznání, přátelství lidí, které spojuje společný ideál snahy dělat svět o něco lepší. Všichni byli usměvaví, starosti (kromě velkého tepla), nebo špatná nálada se v Japonsku prostě a jednoduše nenacházely.

Nedílnou součástí jamboree byly i tři tzv. „arena shows“, při začátku, uprostřed a na konci jamboree. Na každé arena show bylo vždy něco nového a neopakovatelného, co nám mělo zpestřit program a pokaždé končily vystoupením zpěváka, či skupiny.

V polovině jamboree se odehrálo asi jedno z nejpříjemnějších a nejočekávanějších odpolední. Každé dílčí tábořiště, lépe řečeno každá země si připravila cokoliv, co ji charakterizovalo. Určitě nejvíc „na dračku“ šlo jídlo. Za toto odpoledne jsme pomyslně procestovali půlku světa a naše (alespoň moje) chuťové pohárky byly jako v sedmém nebi (mexická, francouzská, japonská a italská kuchyně a jejich speciality).

Nebyly to ale pouze aktivity na tábořišti, vyrazili jsme také např. uctít památku obětí druhé světové války do Hirošimy, kde byla shozena atomová bomba, nebo jsme se vydali na obrovské námořní lodi na širé moře. Všechny vzpomínky, které mi po jamboree zbyly se těžko popisují, ta atmosféra, dobrá nálada, dokonce i obrovské horko mi chybí. Pokaždé, když si na jamboree vzpomenu, tak vím, že část mého já zůstane navždy v Japonsku.

Pro shrnutí: neopakovatelná událost, skvělý program, spousty nových přátel po celém světě.

Další Jamboree se uskuteční za čtyři roky v Severní Americe. Jestliže to už do USA nestíháte jako účastník, tak se nachází alternativa v podobě CEJ (středoevropské jamboree), které se uskuteční toto léto v Polsku.

Tomáš Weber - Bobek

Tento článek byl přečten již 2292 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook