Letošní tábor jsme oproti předchozím dvěma letům zahajovali s rodiči, a tak poté, co v pátek roveři dopravili na Kukli veškerý materiál, mohli jsme se v sobotu 13. července všichni společně pustit do budování staveb, které k našemu táboru neodmyslitelně patří a bez nichž bychom se neobešli - stany, teepee, jídelna, kuchyň s kamny a podobně.
Aby však nebyl společný začátek jen o práci, odpoledne jsme věnovali hře více či méně rodinných týmů, večer si udělali oheň a nechyběla ani sauna. Od nedělního rána se tábor rozběhl ve svém tradičním rytmu. Zahájili jsme etapovou hru skautů, která pokračovala v příběhu Pána prstenů, který právě zde před rokem začal. Jedním z nejzáživnějších úkolů byla pro kluky beze sporu výroba zbraní. Každý si mohl dovolit takovou, kterou si podle stezkových bodů zasloužil. Od té doby se naše náměstíčko hemžilo trpaslíky a elfy s meči, štíty a sekyrami... Vlčata se zase snažila pomoci profesorovi z Oxfordské univerzity nalézt vzácný předmět z dob egypstkých faraónů.
Mezi další programy patřila i celooddílová hra inspirovaná kartami Bang! - vžít se do role šerifa, jeho ochránců nebo banditů šlo klukům hladce. Proběhly také první dílny, kde se vyráběly léčivé vonné masti, bumerangy, dřevěné tužky a rámečky na fotografie.
Nezaháleli jsme ani po sportovní stránce. Kukle cup - moderní štafetový pětiboj, mezi jehož disciplíny patřilo plavání, jízda na kánoi, lezení na stěně, běh a řezání polen na rychlost, prověřila schopnosti všech závodníků. Při slunečných dnech jsme se chladili hokejem v mýdlové aréně, při němž prudce rostla srdeční frekvence hráčů i diváků. Vydanou energii s přehledem doplňovala táborová kuchyně. Mezi šéfkuchaře se letos pasovali i sami skauti, kteří si pro nás v rámci Gastrosoutěže připravili po družinách tří i vícechodové menu k obědu. Na závěr každého dne jsme se pak scházeli ke krátkým duchovním programům a společné modlitbě.
Druhý týden našeho letního tábora utekl snad ještě rychleji než ten první. Příběhy etapových her nabraly svůj směr. Skauti se každým dnem blížili k Hoře osudu, kde měli zničit Jeden prsten představující hrozbu pro celou "Středozem". Cestou bylo však potřeba prokázat, že jsou naši poutníci hodni Elendilova dědictví - opět pozvednout bájný meč Narsil, ubránit Minas Tirith, vytvořit most v Osgiliathu či např. odolat léčkám Oduly.
Vlčatům se zase podařilo najít součásti sfingy, které z ní dělaly nástroj na ovládání množství vody na Zemi. Po poradě s profesorem z Oxfordu je podle popisu ve starodávné legendě zničili, aby nemohly být zneužity. Za spolupráci byli pak ocenění přímo z univerzity a na jejich počest byla uspořádána večerní slavnost.
Pustili jsme se také do stavby trebuchetu - katapultu, který jsme stavěli již v roce 2008 na táboře Věžnice. Tentokrát jsme ale nebyli troškaři a katapult měl na výšku zhruba 10 metrů (včetně vrhacího ramene)! Bohužel jsme v krátkém čase do konce tábora nestihli katapult řádně vyladit a jeho vrhací schopnosti tak zůstaly značně omezené:(
Volné chvíle jsme trávili na našem badmintonovém hřišti nebo mezi fotbalovými brankami. Mimo kánoe, které na Kukli vozíme již tradičně, nám letos do vybavení přibyl i kajak. Na eskymáka mělo zatím odvahu jen pár z nás, ale příští rok na tom zapracujeme. Začátkem týdne jsme také postavili vysokou lanovou překážku - tentokrát skok na hrazdu. Odrazit se z plošinky ve výšce 7m a skočit do prostoru, kde ?levituje? dřevěná hrazda, to chtělo kus odvahy. Některé kluky to ale nadchlo tak, že ji pokořili hned několikrát. Krom her a sportu jsme našli čas i na programy, které byly zaměřené na přírodu, zdravovědu, skauti se dozvěděli i něco málo o světě financí.
Tradičně jsme se věnovali i práci mimo tábor - tentokrát formou brigády v obecním lese . Podobně jako v minulých letech čekal skauty dvoudenní výšlap mimo tábor. Tentokrát museli bez předchozího varování opustit tábor ve 4 hodiny ráno a přijít na kloub špionážní zápletce s ukončením airsoftovou bitvou v rozvalinách starého mlýna další den dopoledne.
Celý týden jsme také přidávali kilometry v naší oddílové výzvě - společně jsme se snažili uběhnout nejtěžší ultramaraton světa Badwater. A podařilo se. Poslední den jsme se přehoupli přes hranici 220 km, což je vzdálenost, kterou musí v Americe běžci tohoto závodu překonat.
Podobně jako zahajovací, tak i závěrečný oheň byl slibový - kromě tří vlčáckých, jsme slyšeli i pět skautských slibů. Tentýž večer při nočním rituálu dostala pak tři nejstarší vlčata nabídku stát se skauty. Všichni přijali a rozšířili tak řady družiny Havranů.
Počasí už nám dlouho nepřálo tak jako letos. Téměř každé ráno nás ze spacáků tahalo sluníčko a modrá obloha se zrcadlila v lehce nazelenalé Kukli po většinu táborových dní (rybník "rozkvetl" naštěstí až na poslední 3 dny). Bourání tábořiště šlo tak poměrně hladce. Už se těšíme, co nás čeká příští prázdniny.
Radka Čapková - Ráďa
Tento článek byl přečten již 2085 x | Tisknout článek | Sdílet na facebook |