Moji milí sázavští poutníci, je to tady! První potůčky opouštějí sněhové závěje a míří k řece. šel jsem po břehu a na vrbách, jívách, stejně jako na olších už povytáhly jehnědy svá tělíčka z pupenů ven.

Za prvních slunečných polední je cítit hlínu krtin a lehoučký dým olšového pylu unáší vítr z Vysočiny k nížinám. Ta krása prvních předzvěstí jara! To napětí, provázené zurčením vody! To nádherné zrcadlení v temnosvitu hladiny, která je ještě šedá, zimní, smutná chladem nocí, které jsou dosud dlouhé! Všechno to rozeznívá duši.

Takhle nějak vypadá naděje, cit, který rozumářský přístup k životu tlačí tak, že ho málem potlačil. Potřebujeme ji znovu v sobě objevit.

To umějí ty právě probuzené stromy a keře na březích. Ledy jim léta odírají kůru nad kořeny, ale ony vytrvale strojí své květy ke svátku naděje. Ta naděje se jmenuje život. V tom obraze není nic falešného, jen čistá pravda.

Kdože to říkal, že neumí svým chlapcům vysvětlit, co to je nejvyšší Pravda ze slibu? Ať jde sám a ať je přivede v tomto čase naděje k řece a ať je učí mlčet. Ať i sám utichne, aspoň na chvíli. Ta naděje a nádherná opravdovost okamžiku dovedou mluvit samy. Je to jedna z příležitostí, jak hledat u řeky a v sobě vyšší hodnoty, než ty materiální. Najednou zjistíme, že na tom nejsme tak špatně. Umíme se dívat, umíme vnímat, cítíme v sobě naději. Věříme přece ve slunce, i když právě na hladinu řeky nesvítí. Věříme na teplé a vodou hojně obdařené jaro, i když je zatím jen tušíme v jehnědách a máme to všechno rádi.

To řeka sam vábí a přivádí vždy novou a novou mladou generaci. To už není jen hledání vyšší Pravdy, to už je počátek vyšší lásky v nás.

A tak se na mne nehněvejte, že jsem si dnes tolik zafilosofoval, to dělá to klubající se jaro. Vždyť už příští měsíc první petrklíče u nás na stráni odemknou jeho bránu a také mou řeku. V olšinách jsem už zahlédl rašící bledule. Povytáhly své skryté zvonečnky kvítků, aby jimi odzvonily zimě.Tak to zkusme s nimi, zvláště odzvonit té zimě v mezilidských vztazích. K úsměvu vybízí první jarní pousmání slunce, úsměv je dárek, který nic nestojí. Pojďme ty dárky rozdávat ještě teď, před svátky jara a buďme hodně štědří!

Balú - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1380 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook