Zvážněla mi ta moje řeka. Je tišší v ledovém sevření. Je ale krásná s přesypy sněhu na březích a s krajkovím jinovatky na větvích topolů, vrb a olší. Sníh mi křupe pod nohama a mířím k starému kamennému mostu. Jeho dva oblouky se shlížejí v hladině. Zčeřená voda tu nezamrzá, jen oblázky na náplavce změnil led v drahokamy. Není ten most tak mohutný, ani tak krásný jako ten Karlův nad Vltavou, není tak rušný a je to tak dobře. Stojí tu tiše už pár století. Viděl lovecké družiny přijíždět k nedalekému hradu. I tam je teď ticho zřícenin. Hrkotaly tudy ke mlýnu selské vozy tažené dýchavičnými kravkami i voly, hrčela kola kočárů, zněly trubky dávných postilionů. Teď je tu ticho, projde tudy jen pár místních lidí, přejde málokdo.

Most ale stojí ve své užitečnosti dál. Po mnoho let spojuje oba břehy, které se k sobě nikdy nemohou přiblížit. Vzdoroval přívalům povodní i přívalům dešťů. Ta dešťová voda vymyla z jeho malty dost vápence, aby se pod klenbou vytvořily droboučké krápníčky jako cena za trpělivost. Co je proti nim nedaleká umělá grota, vydlabaná do skály lidmi! Za deště stéká po krápnících voda, aby se tak aspoň na chvíli spojily krůpěje vody nebeské s vodou říční.

Spojovat, to je to. Tisíciletí rozdělené břehy řeky spojil most. Kolik zbytečných rozdělení denně vidíme kolem sebe! Nejsem taky jen ten kluzký ledový břeh, z kterého lze při neobratnosti leda sklouznout do ledové vody? Možná, že by bylo dobré ten most napodobit. To ovšem znamená podat pomocnou ruku, nebo podat ruku na usmířenou. Snad se natáhnou i ke mně lidské ochotné ruce, aby se pokusily, byť na chvíli, spojit rozdělené, být takovým mostem. Jestli se sejdou právě uprostřed cesty, bude dobře. Jestli ne, bude potřeba budování mostu opakovat. Všichni to potřebujeme. Stavitel mostu mezi povahami, mezi lidmi, to je malý tvůrce pokoje. Most je místo bezpečí, tudy se suchou nohou přechází přes bouřící vlny. I to je jeden z úkolů, jedna z čestných rolí skauta.

Začínající rok, v Brodě pro skauty jubilejní, nabízí nové příležitosti. Půjdu a budu hledat. Už se nebojím nepochopení. Bylo i osudem mého mostu nad řekou a přece se našly ochotné ruce k jeho záchraně, když chátral a hrozilo mu zřícení. Stojí a bude stát, ochotný a připravený k službě. Zkusme se zařídit podobně.

Balú - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1456 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook