Když se vysloví ta dvě slova, zatrne každému u jeho vlastního srdce a snad se i vnitřně zachvěje. Jenže já dnes nechci vyprávět o srdci bez citu, bez pochopení pro druhého člověka, o srdci bez lásky, ale právě naopak.

Naše poslední toulka po Brodě v tomto školním a skautském roce bude patřit srdci sice kamennému, ale hořícímu, oplývajícímu láskou. Kamenné je jen ve svém vyhotovení v tvrdém namodralém kameni. Můžeme je obdivovat jako výtvor barokního kameníka nad drobným portálem v sousedství klášterního kostela svaté Rodiny. Kdysi se těmi dveřmi vstupovalo do augustiniánského kláštera a také na kostelní kůr. Znalec už tuší, že zmíněný reliéf je symbolem sv. Augustina a odtud i bratří augustiniánů. Skautská symbolika v něm ale může vytušit i víc a právě v čase vrcholícího jara, v době počínajících příprav na letní táboření může být to srdce inspirací.

Ve starých táborových heslech jsme čítali: "Veselé srdce nechodí nikdy samo." Srdce jako symbol lásky je "mluvícím " znamením nesčetných tradičních totemů na táborech i v zákoutích oddílových kluboven. Srdce na dlani je symbolem denního dobrého skutku. Jde tedy o symbol nejen krásný, ale i výmluvný a vyzývající k těm nejhodnotnějším lidským vztahům: k přátelství, vzájemné úctě, vzájemné pomoci, k projevům lásky k bližnímu. Všechny můžeme v nastávajícím čase nejen potřebovat, ale i zužitkovat.Patří k předtáborové přípravě stejně jako obhlídka táborového vybavení. Každý přece dobře ví, že děravá plachta či děravý hrnec mohou způsobit velké nepříjemnosti. Co teprve děravé vztahy!

Mohl bych jistě pokračovat, ale budu se věnovat ještě jedné zajímavosti, se zpodobením srdce sv. Augustina spojené. On nám může povědět ještě něco víc. Může a dovede nás pozvat k velkému usilování o překonání každé osobní překážky, všeho, co se zdá těžké až k nesnesení. Jako mladík taky uhýbal před nepříjemnými povinnostmi. Po změně, která se v jeho smýšlení udála, si zapsal zajímavé heslo pro svůj život. Ono je v originále latinské, já je ale ocituji v české podobě, upravené do snadno zapamatovatelného dvojverší:

Do krásných i obtížných chvil táborového života, her a práce Vám, milí čtenáři, posílám právě toto heslo. Když si tam doplníte své jméno, asi se ztratí půvaby rýmovaného textu. Obsah ale neztratí na smyslu ani na působivosti. Opravdu stojí za to usilovat o změnu svého smýšlení, stylu svého života, a to k lepšímu. Pohled na ostatní a vědomí, že do tak nesnadného díla nejdeme sami, nám může pomáhat. Můžeme si přitom vzpomenout i na kamenné srdce, které už víc jak dvě stě let mlčky promlouvá ke kolemjdoucím.

Přeji Vám krásné dny léta, veselá srdce a spoustu opravdových zážitků! Dohodnu-li se se správcem Vašich stránek, ozvu se zase na počátku nového skautského roku v září.

V minulém čtení jsme zakončili malým pátráním o spojitosti životních osudů sv. Jana a sv. Floriana. Zde je tedy velice stručné řešení:

Oba mají svátek v měsíci květnu: Jméno Florian čteme 4. května, Jan Nepomucký 16. května.
Oba skončili životní pouť v řece: Sv. Florian v rakouské Enži, sv. Jan v české Vltavě.
Oba jsou uctíváni jako ochránci vod.
Oba jsou často zpodobováni plastikami na mostech a na březích vod.
Liší se jen datem smrti: Sv. Florian r.304 a sv. Jan o tisíc let později r.1393.

Balů - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1606 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook