Je- li nějaká část roku prostoupena v přírodě tajemstvím, pak je to určitě jaro s bouřlivou přeměnou rašícího a kvetoucího rostlinstva, s tajemným a skrytým předáváním života, ať už je má na starosti vítr, unášející pylová zrna údolím Sázavy, nebo pilná včela či čmelák poletující s radostí a opojením novým životem z květu na květ.

Je také tajemstvím, proč tolik povznáší ta nenapodobitelná vůně jarních večerů a kde se bere ten prazvláštní pocit, lákající nás někam ven, někam do nefalšované a neporušené přírody a proč se právě tam cítíme dobře.

Tajemství prostě patří k lidskému životu. Tajemství stojí také někde u prazákladu duchovního života. Sdílená tajemství v mezilidských vztazích jsou prahem, kudy se vstupuje do posvátna. Vážíme si jich, vážíme si důvěry těch sobě blízkých, kteří je s námi sdílejí. Některá ta tajemství nás jenom těší, jiná jsou výzvou k pomoci, ještě jiná výzvou k soucítění a přímluvě za přátele. Mají také svou velkou váhu důvěrnosti a není vždy lehké tajemství podržet v srdci buď navždy, nebo alespoň po dohodnutou dobu či do dohodnuté události, která má nastat.Je to druhá strana jedné mince. Na té lícní je úžasná hodnota důvěry a důvěrnosti, tato rubová nese obtíž sebeovládání. K osobnímu růstu ale potřebujeme právě obojí.

Proč jsem se o tom rozepsal? Chci Vás opět nechat nahlédnout na nějakou brodskou zajímavost. Nepůjdeme daleko od míst našeho posledního setkání v dubnu. Bude to jen pár metrů podél severní stěny děkanského kostela a už sestupujeme po schodech do jeho severní předsíně. I ty schody skrývají tajemství. Podlaha předsíně, zaklenuté už v rané gotice, je v rovině s kostelní dlažbou, vchod nikoliv. Ten rozdíl je výška navážek zeminy na dávno zrušeném hřbitově, když po jeho zaplnění bylo třeba klást hroby nejen vedle sebe, ale i nad sebe. Odtud ale můžeme vejít a zahlédnout na postranním oltáři nejen podoby svatých, ale také zajímavý a velmi poučný nápis, na který ukazuje s vážným gestem sv.Jan Nepomucký. Mohl bych citovat v latině, ale to Vy si tam už přečtete sami. České znění nese stejnou a pro život důležitou pravdu: V životě je nejtěžší mlčet o tom, co nemá být vysloveno.

Protože zmíněný strážce tajemství bude mít svátek, zvolil jsem jej za základ májového rozpomínání se na základy duchovního života. Přeji Vám, abyste hodnoty tajemství stále a stále objevovali a vážili si každého z nich.

Kdo nechce zůstat bez pátrání, pro toho tu je ještě hádanka: Na témže oltáři je ještě plastika dalšího májového světce, dodnes velmi uctívaného. S Janem jej spojují dvě věci z konce jejich života: most a voda v řece. Už víte, kdo je ten druhý a přes jaká tajemství jsou oba spojeni? Nečekejte, že Vám to dnes prozradím. Až si v červnu podá jaro ruku s létem, dozvíte se. Mějte tedy trpělivost se svěřenými tajemstvími a učte se z těch malých, jak vnímat ta velká a posvátná. Krásné jaro nám všem!

Balů - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1466 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook