• Úvod
• Oddíl
• Vlčata
• Ostříži
• Roveři
• Akce
• Družinovky
• Fotogalerie
• Dokumenty
• Horolezecká stěna
• Kontakty

Jan Vondra - Havran

H: Cide, chtěl bych si s Tebou popovídat a položit Ti pár otázek, které by mohli zajímat i čtenáře Agapé. Jsi pro?
C: Ne?

H: Špatná odpověď! Poznamenavám si: "Jasně!" nebo něco v tom smyslu. Vzpomínám si, že na prvním táboře jsi byl ještě jako prtě, kolik Ti vlastně bylo?
C: Jejda, to musím spočítat. To bylo v roce devadesát?

H: Už v roce 90 jsi byl s námi na táboře?
C: Ano, můj první tábor byl v roce 1990 pod Lipnicí. Tenkrát mi byly - raz, dva, tři - tři roky. Pocházím ze skautské rodiny, jsme doma vlastně tři bratři a dvě sestry. Není divu, že mne brali s sebou již v útlém věku.

H: Myslíš si, že nějak ovlvnilo Tvůj život, že pocházíš ze skautské rodiny.
C: Skauting se mi dostal do krve především přes rodinu. Myslím, že právě díky tomu jsem vydržel až do dneška. Nebo ne jen vydržel, ale že mě skauting oslovil tak, jak mne oslovil.

H: Kdy jsi skutečně začal chodit do oddílu a začal skládat nováčkovskou zkoušku?
C: V první třídě, to znamená v šesti letech.

H: Dneska už se Tě můžu zeptat, v čem vidíš význam nováčkovské zkoušky?
C: Ono se to trochu mění s novým programem, který zahrnuje i nové stezky. Dříve šlo více o zjištění určitých schopností a také naučení nováčka určitým dovednostem ještě předtím než se stane skutečným členem oddílu. Dnes se novačkovská posouvá více do roviny seznamení nováčka s oddílem a skautingem vůbec a dovednosti a schopnosti se ověřují spíše až později.

H: Říká se, a já si to také myslím, že vlčáctví je zkouškou rodičů. Myslíš, že je možné rodičům takto prezentovat vlčáctví, tedy věk do deseti let?
C: (dlouhé mlčení) Určitě tomu tak mnohdy je, ale to je vedlejší produkt.

H: Já to chápu tak, že se tím myslí, že u vlčat hodně záleží na přístupu rodičů k tomu, jak dokáží motivovat svého syna. Protože skautský program někdy není tak jednoduchý a je velmi důležité, aby rodiče pomohli překonat drobnosti, které se mohou objevit. Ať už jde o smutnění na táboře nebo pocit, že mi nejde některá ze skautských dovedností.
C: Souhlasím s tím, že u vlčat, tedy dětí do deseti let jsou na ně rodiče více vázaní než u starších dětí. Proto sebemenší problém mezi kluky nebo dokonce nějakou odřeninu těžce nesou. Na druhou stranu zas vlčata jsou hodně přizpůsobivá a mnohdy toho dokážou zvládnout mnohem víc než někteří trochu pohodlní skauti nebo roveři.

H: Skautský oddíl využívá tzv. družinový systém. Můžeš vysvětlit, oč běží?
C: Družinový systém je kapitola sama pro sebe, která by vydala na samostatný článek. Skauting se zaměřuje na různé věkové skupiny. Dá se říct, že zvláštní pozornost je věnovaná věkové skupině skautů (11-14 let). Například akce typu celosvětového jamboree jsou hlavně pro ně. Družinový szstém se týká právě této věkové skupiny. Je založen na tom, že děcka tohodle věku mají přirozenou tendenci vytvářet si party, skupiny. To je vidět na sídlištích a na ulicích. Družinový systém je prostředek, jak jim v tom vyjít vstříc, současně se s menšími skupinami lépe pracuje. Klukům to umožňuje zvykat si na život ve skupině, ale současně mohou mnohem více ovlivňovat vlastní program schůzek a dokonce ho sami tvoří. Samotná realizace v oddíle není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. V některých odílech družinový systém nefunguje a v našem oddíle máme také docela velké rezervy, na jejichž odstranění se intenzivně pracuje.

H: Díky. Když tak společně putujeme po skautských věkových skupinách, tak se dostáváme k roveringu (od 15 let). Kdo viděl Tvůj kroj, tak si musel všimnout, že jsi v tomto období stihl také různé vdělávací kurzy. Pochlub se.
C: První byla Corda. To je čekatelský lesní kurz, tj. kurz, který připravuje na čekatelskou zkoušku. To je předstupeň zkoušky vůdcovské. A lesní znamená, že součástí je týden v létě, který vypadá jako letní tábor, jen je tu víc vzdělávacích bloků.
Druhý byl Lanáč. To je kurz vzdělávacího střediska Gemini, který je zaměřen na učení se stavění lanových překážek. Vznikl díky tomu, že lanové překážky jsou takový hit mezi skauty. Současně je to ale i oblast, kde se dá hodně zkazit a může být i dost nebezpečná. Chceme-li využít i možností zážitkové pedagogiky, pak už to není zrovna jednoduché všechno skloubit. Tenhle kurz se snaží tohle všechno objasnit.
Další kurz, na kterém jsem byl loni je vůdcovský kurz Pavučina, který probíhá během roku. Jedná se o pět víkendů v různých městech po republice. Kurz připravuje na vůdcovskou zkoušku, která je závěrečnou částí.
Kurzy obecně mají tu skvělou vlastnost, že dokážou člověka výborně nakopnout, ukázat mu spoustu dalších možností, je to výborný zdroj inspirace pro další činnost, člověk pozná nové lidi, může si vyměnit zkušenosti, názory. Proto mě kurzy lákaly, ikdyž se ty zkoušky dají složit i bez nich.

H: Když to shrnu. Máš vůdcovskou zkoušku, takže můžeš vést skautský oddíl i tábor. Druhá věc je, že máš lanový kurz, takže lanové aktivity v rámci programu oddílu a nebo na Felixíru nejsou jen takový experiment, ale máme odpovědného stavbyvedoucího :-) Teď k současnosti. Momentálně studuješ. Co a kde?
C: No, oni se někdy lidi leknou, když jim to řeknu, ale studuji na ČVUT v Praze Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou. A není to nic sprostého.

H: Ty studuješ jadernou fyziku?
C: Tak bych to úplně neříkal. Zatím studuju matematiku, fyziku a informatiku. První dva roky jsou společné pro téměř všechny obory na fakultě. Od třetího ročníku si mohu vybrat obor a výběr je široký od radiologické fyziky až po jadernou fyziku, termojadernou fúzi nebo obory čistě informatické či matematické. V tom, co si vyberu, nemám ještě zcela jasno.

H: Můžeš mi říci, jaké uplatnění má absolvent takovýchto oborů?
C: Na otázky tohoto typu odpovídám takto: Naše škola učí myslet jistým stylem, učí matematicko fyzikální základ a především učí teoretické znalosti používat v různých odvětvích a různých oborech. A také nás učí rychle se přizpůsobovat. Zatím stále věřím tomu, že mé uplatnění bude široké.

H: Zeptám se jinak. Máš nějaké vysněné zaměstnání nebo vysněný projekt, na kterém bys chtěl pracovat?
C: Nejdřív jsem chtěl být popelářem, pak jsem chtěl být doživotní diktátor, potom jsem ustoupil jenom na prezidenta a momentálně nemám představu. (směje se)

H: Studuješ v Praze, jak stíháš práci s oddílem v Brodě?
C: V čase, kdy je schůzka skautů mám přednášku z experimentální fyziky. Což znamená, že jsem na té přednášce ještě nebyl. Člověk si prostě musí vybrat. Jinak se věnuji též víkendovým akcím a v rámci možností se snažím připravit potencionální rádce na vedení družin.

H: Teď z jiného soudku. Mimo oddíl se věnuješ také hudbě.
C: Taky no... co by Tě zajímalo?

H: Všechno.
C: To ti čtenáři o mě budou vědět víc než moje mamka! Ještě že to bude číst taky. - Hraju ve dvou kapelách. Jednu čtenáři asi znají, je to kapela Dokořán. Dokořán je sedmičlenné křesťanské uskupení, které občas hraje při mších. Nyní ale směřujeme víc ke křesťanské kapele jako takové. Ta druhá se jmenuje FullSTOP a hrajeme starej dobrej bigbít. Začínali jsme pod kytarovou sekcí v SZUŠ na Nuselské pod vedením pana učitele Vávry. Poslední dva roky již tvoříme samostatně a hrajeme především vlastní tvorbu. Je nás občas slyšet v Brodě i různě po republice.

Na téma oblíbené: