Tak tu máme duben, pro mne skautský měsíc, protože vrcholí krásným jarním svátkem svatého Jiří. Ať jsem listoval ve své paměti toulek jak jsem chtěl nejpodrobněji, nenašel jsem po celém svém rodném Brodě jediné vyobrazení tohoto rytířského světce. Pokud se mýlím, prosím za odpuštění. I tak jsem ale hledal nějaký originální symbol rytířství a ke svému údivu jsem jej i nalezl.

Náhrobky všelijakých velikánů se mohou chlubit chrámy mnoha měst, ale brodský kostel Panny Marie zachoval velice neobvyklý.Troufám si pojmenovat ho tak trochu po způsobu moderní úcty k hrdinům náhrobkem neznámého rytíře. Jistě není na svém původním místě, vždyť středověcí lidé si přáli, aby po jejich náhrobku lidé šlapali. Byl to výraz pokory a zároveň vědomí osobní hříšnosti.

Ten náš ale je málo vyšlapaný a po staletích se ocitl zazděný do vnější východní zdi kostela. Není na něm nápis, to ostatně přísná rytířská řehole ani nedovolovala. Je na něm jen mělkým reliefem vytesán řádový kříž. V celém našem okolí je už jen jeden, mnohem více vyšlapaný a v kostelní podlaze uložený podobný náhrobek. Kde? Právě v kostele sv. Jiří na okraji Orlov v Řečici.

Tak po těch dějinných i krajinných spojnicích docházím k symbolice. Říká-li se o skautech, že jsou novodobí rytíři, je jistě vhodné sklonit se na chvíli, možná se i dotknout chladivé žuly řádového kříže a chvíli přemýšlet.

Poselství dobrého skutku, poselství přátelství k lidem dobré vůle, poselství prospěšnosti, ochrany života , přírody a cenných výtvorů lidského umu - to je rytířství ve skautském zákoně, podtržené požadavkem nezištnosti a čistoty myšlení, slov a činů.

Jak je naplňovat? Může nám být k něčemu odkaz umlklých generací rytířů? Zcela určitě. Jedno jediné by stačilo: Považovat osobní čest,opřenou o naplnění Zákona za největší hodnotu a jejím podržením měřit úspěšnost či neúspěšnost každého dne. Pak mnohé pochopíme, třeba, že mít krásný pocit z každého dobře prožitého dne je úžasné rytířské dobrodružství. Snad i zakusíme, jakým štěstím je zjištění, že nejsem na takové cestě sám, i když se mi zdá, že nás po ní jde málo. Ono těch čestných rytířů bylo ještě méně, než je nás, a přece je dodnes mnozí obdivují. Škoda, že za meči a štíty nedohlédnou na duchovní obsah rytířství, kterým byla služba, služba stejně statečná, jako milosrdná v každém okamžiku života i boje.

Ještě něco? Ale jistě. Až svatý Jiří zvedne kopí, aby je vrazil do rozšklebené dračí tlamy, otevře se také příroda ve své pomíjivé kráse počátku jara. Zavoní hlína z osetých polí a trávníky budou připomínat hvězdné nebe. Vnímat a užít si tu krásu je také rytířské. Oni dobře věděli, že každá krása povznáší mysl a vytušili, že učí pokoře života.

Vida, co všechno můžeme teď v dubnu vnímat v úctě jako skutečnosti, které přesahují naše všední vnímání - od vzpomínek na časy, kdy rostlo nad brodem přes Sázavu město až k přírodě, která se aspoň trochu podobá tehdejší. Zbývá jen námět pro zvídavé. Až budete hledat ten rytířský náhrobek, nejdete jej ve východní stěně kaple svatého Ondřeje. Je to jedna z nejstarších dochovaných památek města.

Balů - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1358 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook