Začíná březen. Už vyslovit to krásné pojmenování voní jarem. Březen je vítá, letos velmi předčasně. Vítr unáší zlato prvních pylů z jehněd údolím, ve vzduchu je za poledne cítit vůni osychající ornice a v zahnívajícím loňském listí se zabělají první zvonečky jarních bledulí a sněženek.Je to opravdová krása, takhle tušit jaro. Já mám ale jiné nasměrování.Tím je jarní voda, či lépe řečeno jarní vody. letošní zima byla velice šetrná na sníh, a tak pramínky, potoky i řeka nejsou mnohavodé jako jiná léta. Přesto jsou bohatší a hladiny potoků i řeky se vzdouvají. Vzpomenuté krásy přírody vedou mé vzpomínky a myšlenky ven z města a zvu tam také Vás, milí čtenáři.

Do března letos vstupujeme radostnou čtvrtou postní nedělí. Naše prabáby jí říkaly neděle Družebná a její radostnost ztvárňovaly nedělními parádními koláčky, které se na stole neobjevily celý půst před ní a také až do veliké noci ne.Tak radost z tušení jara prostupovala jejich život. Proč by to nemohlo být prožitkem i pro nás? Pojďme spolu k jarním vodám. Jsou krásné. Zrána sevřené perličkami ledu se stoupajícím sluncem nabývají lesku a jejich svěží proudění připomíná život naplněný aktivitou až po okraje břehů. Můžeme tu dokonce vytušit i podanou ruku od biblického poselství Družebné neděle: "Umyj se!" až k chladivé našedlé vodě vysočanského předjaří.

Skloněni k vodě můžeme jinak vnímat a jinak prožít tu výzvu. Blíží se tajemná slavnost Veliké noci. Volá po očistě. Omytí vodou je jejím dávným symbolem. Nazveme-li proudící vodu sestrou, můžeme jí svěřit i  své nejskrytější myšlenky a ona nás může oslovit. V temnosvitu jarní vody tuším hlubinu vlastního svědomí. Vyzývá pohlédnout až na dno, nezůstat u obdivu stříbřitých hřebínků vlnek, pod nimiž se ukrývá šedivost. Abych se mohl umýt, abych se mohl napít čistou rukou z čistého pramene, nezbude, než ruce do vody ponořit. To zebe, možná se do prstů zaderou i střepinky ledu. Výsledek známe: pocit uvolnění, tepla a spokojenosti. Šťastné ruce vedené odvahou, které to dokázaly. Šťastná je i mysl, která se odhodlá k podobnému uzdravení.

Zvu tedy sebe i Vás k tiché procházce za jarní vodou. Nabízí nám zrcadlo své hladiny za zrcadlo svědomí. Je tím pravdivější, že je neklidné a nepokojné jako lidské srdce. Je krásné ve své pomíjivosti a krásné v nadějném vyhlížení budoucího tepla a jasu léta. Je-li pravda, že člověk nepozná věrnějšího přítele a rádce, než je samota s vlastním svědomím, pak dodávám, že samota sdílená společně se sestrou vodou je hluboká jako voda sama a může se stát i očistnou. Vždyť voda je prastará a ve svém koloběhu, měřena délkou lidského života, je věčná. Byla tu, když jsme tu nebyli a bude tu, až my tu nebudeme. Snad proto je symbolem očisťování a nového života. Patří neodmyslitelně k Velikonocím.

Zašel jsem s Vámi za ní, protože chci popřát sobě i Vám hojnost velikonoční radosti.

Balů - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1398 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook