Je před námi nejkratší měsíc roku. Mně vždycky připadal dlouhý. Zimy už bývalo dost a netrpělivé vyhlížení jara činilo ten měsíc protivně dlouhým. On má takový zvláštní začátek. Do stále panující tmy dlouhých nocí svítí 2. únor plamínkem hromničných svící a k nim připojuje onu dávnou moudrost o narůstání dne : Na Hromnice o hodinu více. S tou nadějí rostoucího Slunce pak spojuje ještě opatrné zkoumání, které obsahuje další pranostika Na Hromnice půl píce, půl krajíce a půl zimnice. My, pravda, neprohlížíme starostlivě zásoba dřeva, sena a obilí i mouky v truhlicích sýpek, ale možná je to škoda. O to méně si uvědomujeme svou závislost na požehnání minulé úrody a umenšuje to naši vděčnost za tolik potřebné dobro chleba na stole, tepla a světla ve světnici.

Ty svíčky ale zůstávají a rozsvěcují se při bohoslužbách dodnes.Požehnané si je nosíme domů a máme je v úctě jako velice krásný symbol. Snad je i rozsvěcíme k modlitbě, zvláště ve chvílích, kdy se cítíme v rodinné či jiné pospolitosti ohroženi. To je přece jejich poslání. Zmizelé generace předků vídaly ten plamínek u lůžek nemocných, za temnoty nastávající bouře, za hrůzy vichřice i povodně a také u rakví zemřelých.

Za koho rozsvítit tu naši hromničku? Nejspíš za sebe, za svoji malou vděčnost, s níž vnímáme jako samozřejmost plný stůl, dobré zdraví a pohodu domova.

Mám ale ještě pár míst v Brodě, která by si to zasloužila také. Od Sázavy dnes zamíříme výš, až nad staré město, kde vedla hlubokým úvozem císařská silnice po trase haberské stezky vzhůru. Dodnes v místě zaniklých stodol u cesty stojí, obklopena sídlištěm, zděná Boží muka. U nich odbočovala cesta na chmurné místo, na městské popraviště. Bylo to místo modlitby, a to právem. Také my, lidé 21. století, bychom je mohli míjet s pozvednutím mysli. Je mnoho, zač tu prosit a nejde jen o dávno popravené. Jde také o ty, kdo před lety stavěli nové domy na místě šibenice. Pohřbené ostatky se tam tehdy válely po okrajích výkopů a neuctivě byly zase zaházeny do základů domů i pod komunikace.

Pojďme ale ještě dál po trase staré stezky. Stojí tu ještě dnes dvě barokní portálové kapličky. Nepřízeň časů jim naštěstí neuškodila příliš, přišly jen o své vnitřní vybavení. Bývalo jich kolem města víc, zbyly jen tyhle. Zaslouží si naši pozornost. Vypráví se, že je postavili na místech, kam za morových epidemií, kdy brány Brodu zůstávaly zavřené, pokládali dobrodinci z okolí chleba pro chudé nemocné. Ať to je, či není pravda, takových pomníčků milosrdenství nebude nikdy dost.

Děkuji Vám za čtenářskou trpělivost. Až zažehnete svůj hromniční plamínek, vzpomeňte. Prosme za odpuštění všech starých křivd a o to více děkujme za každý projev lásky, té Boží i té lidské. Patří to k životu jako denní chleba.

Balů - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1454 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook