Lednem vstupujeme do nového roku. Každé takové vykročení provázejí již tradičně mnohočetná přání a dobré úmysly. Nelze je pominout ani v těchto krátkých zastaveních v Brodě, která spojuji se zamyšleními.

Nemusel jsem dlouho hledat příhodný symbol, protože jsem jej našel na břehu Sázavy, tam, kde začínal život osady stříbrokopů a tavičů stříbra pod ochranou kostelíčka sv. Kateřiny.

Pravda, jeho stavba mnohokrát měnila svou podobu, pronásledována nepřízní časů, povodněmi i měnícími se požadavky života. Při poslední přestavbě postoupila sv. Kateřina hezkých pár metrů chrámové lodi novostavbě kamenného mostu a toskánské sloupy hudební kruchty se dívají na oltář s obrazy světice a sv. Alžběty Durynské z větší blízkosti. Umlkl i varhanní pozitiv, přenesený ze zrušené kaple sv. Barbory, umlkl zvonek v dřevěné vížce, ale kostelík zůstal.

Právě ta dřevěná vížka je mým vyhlédnutým symbolem. Nese totiž větrnou korouhvičku . Dávný klempíř vyřízl z plechu věrnou kopii monstrance, v níž se dodnes uctívá Kristus v klenbách děkanského kostela a přidal ještě menší hvězdičku, plechovou jitřenku. A tak se po mnohá léta obrací do všech stran města jeho výtvor jako zhmotněný hymnus : " Slunce spravedlnosti,můj Pane Ježíši, osvěť mne svou milostí v tento čas nynější. Tys naše hvězda jitřní, zaskvěj se v srdci mém, dej potěšení vnitřní v Duchu dobrotivém..."

Je ještě jiné město, kde by se našla tak krásná symbolika, tak nádherný duchovní dialog? Mají někde jinde větrnou korouhev, která šíří s tichým vánkem i s větrnou bouří modlitby do kraje?

Ale pojďme ještě o pár kroků dále, až blíže k hladině Sázavy. Teď v zimě ji často svírá led, ale když opadne za sucha voda, ukazuje tu řeka skryté památky minulosti. Pod oblouky mostu a kousek níž po proudu trčí odřezané sloupy po středověkém dřevěném mostě a po lešení z doby stavby kamenných klenebních oblouků. O kus výš proti proudu je pak vidět další řada dřevěných pilotů.Jsou památkou po provizorním dřevěném mostě, tudy se jezdilo po čas budování toho dnešního.

Proč se zmiňuji právě o nich? Protože skaut je stopař a dovede číst ve stopách. Zmíněné nenápadné stopy minulosti jsou opravdu určeny jen zvídavým očím. Něčemu ale učí. Říkají, že po každém užitečném díle zůstává stopa a to i tehdy, když to dílo samo už zaniklo. Znovu připomínají, že i my máme své poslání a také po nás má zůstat stopa, která jiné povede k zamyšlení, snad nad svou tajemností, snad nad svým smyslem, snad nad svým účelem.

Tichá modlitba větrné korouhvičky a mlčenlivá hlubina lednových vod, skrývající stopy minulosti, to byly dnes mé dvě přítelkyně, které jsem si pozval do našich zamyšlení jako inspiraci pro cesty života, které nám všem vyměří nastávající rok.

Dovolte mi, abych poděkoval Vám, svým čtenářům za Váš zájem v uplynulém roce a popřál Vám všechna potřebná dobra do dalších měsíců, ve kterých si Vás dovolím pozvat k dalším internetovým toulkám po mém rodném městě.

Balů - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1561 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook