Jan Vondra - Havran

Je pátek 6. července 2007. Tábor u orlovské hájenky se probouzí do šestého dne. Den jako každý jiný a přece je ve vzduchu cítit něco zvláštního. Při nástupu se již bratr Ren, který přijel včera, prochází kolem s kamerou a Krtek zkouší fotoaparát. Netrvá dlouho a na cestě k táboru se objeví první postavy, přijíždí první hosté. Je to zvláštní, některé jsem viděl naposledy před pěti lety na Zelené hoře, jiné před deseti lety na Skřivánku a některé si pamatuji jako malé kluky a teď přede mnou stojí mladí muži. Občas se mi musí představit. Tabořiště se pomalu zaplňuje malými hloučky, které živě hovoří. Je nejvyšší čas začít. Vytahuji z kroje píšťalu a pískám dvě písmenka Morseovy abecedy. Všichni rozumí. Srdečně vítám všechny hosty a zahajuji program oslav.

Zaplnili jsme klubovnu v orlovské hájence, kde jsou zatemněná okna, připravené plátno a projektor. Začíná dopolední biograf. Díky Renovi máme dvě DVD s pohyblivými obrázky. Ty první jsou ze staré dobré "osmičky", malé černobílé kamery. Původně němé, nyní s komentářem bratra Rena. Obraz trochu poskakuje, občas ho překrývají černé svislé čáry. Díváme se na záběry, které pořídil bratr Kaa v roce 1948 u Vidláku. Střediskový tábor Rohozná 1949, Vojslavice, Borek, Pelhřimák... Procházíme historií. Přítomní bratři se postupně poznávají. Někdo prohlásil: "To jsme tenkrát byli ještě mladí a krásní. Dneska už jsme jenom krásní." Čas ubíhá, s malou přestávkou tak vydržíme až do poledne. Ve dveřích se objeví Nik - pan kuchař - oběd je připraven. Ani jsme nestihli vše. Odcházíme do jídelny. Podává se výborný guláš s knedlíkem a zákusek, který připravili kluci v jedné z tzv. dílen pod vedením Brouka. K obědu nás bylo přes padesát.

Poslední miniporada s rozhodčími a můžeme začít. Na pozvánce byla slíbena trocha pohybu. Tahle malá hra je připravena pro skupinky sestavené napříč generacemi. Úkolem je navštívit stanoviště zakreslená v mapě a zvládnout připravený úkol. A co nás čeká? Nechybí klasika v podobě vysílaní zprávy morseovkou, vaření vajíčka na tvrdo, pak tu jsou zkoušky čichu a chuti. Sluch nezůstává pozadu, naopak v klubovně je piano! Za ním sedí Vašík Růžek a hraje ukázky různých skladeb. "To je jasný, to znám, ale co to je?" Určit na mapě pomocí buzoly kam dojdu pod daným azimutem není tak těžké, ale veškeré pomůcky leží na studni s železným poklopem. Stanoviště bratra Cida skrývá lana natažená deset metrů nad zemí, to je přece výzva.

Před čtvrtou hodinou dorazil zbytek hostů. Slavnostní nástup. Na tábotorém náměstí jsme vytvořili obdélník. Na jedné straně současný oddíl, na druhé generace 68-70, na třetí ti, kteří prošli oddílem po roce 90. Poslední stranu tvoří ti první. První generace oddílu v čele s Jestřábem (P. Josef Tichý) a vzácní hosté jako bratr Balů nebo vedoucí střediska bratr Tapin. Čtu pozdrav od bratra Kaa. Rod přečte zápis o této oslavě na březové kůře a požádál o podpisy. Nejkrásnější úkol připadne Tapinovi. Předává Jestřábovi skautské vyznamenání - zlatý stupeň medaile sv. Jiří. Po nástupu začíná jeden z hřebů oslavy. Mše svatá pod širým nebem, kterou sloužili bratři Šagi a Jestřáb. Děkujeme za uplynulá léta a prosíme o požehnání do další činnosti.

Po večeři ještě chvíli promítáme. Tentokrát žhavou současnost z dílny bratra Cida. Video i fotografie dávají nahlédnout do současných aktivit oddílu. Stmívá se, je čas zapálit slavnostní táborový oheň. Je to další ze zvláštních pocitů dnešního dne, přichází čtyři muži s pochodněmi a postupně zapalují oheň věrnosti, bratrství, touhy a oběti. Vlčácký slib složí Jára, Matěj a Martin. Závazek služby jako jho, které netlačí, přijímá Brouk - skládá roverský slib. O zábavu se postarali skauti a vlčata sehráním scénky o Malém rytíři v Cidově režii, v doprovodu živé hudby.

Tábor se ukládá ke spánku. Ti nejvytrvalejší pokračují v jídelně. Spát jdu pozdě či spíše brzo ráno. Jsem vyčerpaný, ale spokojený. Bohu díky.

Tento článek byl přečten již 2767 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook