"Odvaha má mnoho podob. Odvaha je skočit padákem. Odvaha je přijmout výzvu i s mnoha riziky. Odvaha často znamená věřit sám sobě. Odvaha je zdolávat překážky, které se zdají být větší než my sami. Odvaha je překonat sám sebe....."

Taky jste někdy přemýšleli o (své) rodině (ani to nemuselo být v křesle rodinné poradny, ale jen tak)? O tom čeho si na ní ceníte, co rodinu tvoří rodinou a povyšuje ji nad obyčejnou skupinu lidí, ale také o jejích problémech, vztazích v ní, o tom kdy jste si naposled společně povídali? Já minimálně vždy když se v neděli na "půl desáté" chytám "na znamení jedné rodiny" s těmi okolostojícími za ruce. Velká rodina - hodně věcí o čem přemýšlet, že? Popravdě někdy mi spíš připomíná takovou tichou domácnost. Hodně přemýšlení mě stála např. věta jedné mé známé osůbky, která zněla asi tak, že naše farní rodina je opravdu fajn, ale pokud by do ní měla pozvat někoho cizího, bála by se, že jediné rodinné přivítání by pro ni bylo právě ono anonymní podání ruky.

Opět se mi zastesklo po letech kdy aspoň jednou za rok farnost vyváděla na farním dvoře, opékala sele příp. buřty, hrála hry a smála se se svými velebnými otci. Přivedlo mě to ale k tomu, jak bych já mohl svou troškou vody přispět do mlýna. Pravda, k počátku realizace jsem si nevybral nejlepší dobu - bylo něco po půlnoci a nad sklenkou vína jsme s bratrem Havranem, vedoucím oddílu, vedli (někdy méně) vážné debaty nad budoucností našeho skautského oddílu Blesk. Když už jsme pomalu končili debatu, nadhodil jsem onen, ještě nijak podrobněji nepromyšlený nápad - uspořádat zábavné odpoledne pro farnost, podobně jako jsme to již dříve dělávali. K mému údivu nebyl návrh přes pokročilou noční dobu smeten ze stolu, ale počal vznikat hrubý obrys zacílení, programu a technického zajištění akce, která později dostala název "FELIXÍR aneb jak zmáknout nový školní rok". Zhruba za týden jsme již ucelenější představu prezentovali širší oddílové radě a rozdělili si přípravné práce. Zapojili se i roveři (od anglického rover = poutník, většinou ti mezi 15 až cca 20 lety) a několik lidí mimo oddíl. Natiskli a vyvěsili jsme plakáty, zvali na internetu, osobně i prostřednictvím ohlášek v kostele a doufali, že přijde co nejvíc farníků.

Druhé zářijové nedělní odpoledne bylo připraveno 11 disciplín pro děti i dospělé propojených legendou o Felixíru - tajném to elixíru štěstí. Ve 14 hodin se skutečně sešlo něco přes 60 lidí, převážně dětí, které se po krátkém seznámení s terénem vrhly na jednotlivá stanoviště s podivnými názvy: pekelná "Čertova lanovka", ruské kuželky jakožto "Ivánkovo potěšení", Rytířský turnaj, ne jen tak ledajaký hod na cíl "ZOO aneb krmení dvoutlamáka recyklovaného", adrenalinový skok v "Dračí sluji", odrovnávačka nejen pro tatínky "Zlomvaz pro chlapy", Šikulova kratochvíle, Račí stezka, Pytlovaná pro malé i větší pytlíky, Pijácký rybolov... Snažením každého účastníka bylo získat na všech stanovištích střep ze zrcadla a všechny po té poskládat do rámu, který bylo možné získat ve sklepení od samotného Štestí. Komu se to podařilo, odhalil kde je ukryt recept na Felixír.

Ve volných chvílích bylo též možné popovídat a dát si něco dobrého v krčmě "Pod věží", příp. shlédnout několik originálních snímků v "Kině". No jednoduše kdo nezažil, o hodně přišel! Uvidíme - třeba bude mít šanci napravit to příští rok...

Velké díky patří všem, kdo přišli a především našim "externím" pomocníkům - Vítkovi, Rádě, mamce a Verče! Děkujeme též oběma našim duchovním správcům za poskytnuté zázemí, škoda jen, že mezi nás nemohli alespoň na chvíli zavítat...

Cid

Tento článek byl přečten již 1499 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook