S velkým potěšením vám na následujících řádcích přinášíme první z devíti esejí, které pro náš oddílový web (jazykem dnešních medií - zcela exkluzivně :-) ) napsal bratr Balů. Celý cyklus je inspirován naším domovským městem - Havlíčkovým Brodem. Určitě je tedy na co se těšit...

Začínáme svých devět skautských zastavení v Brodě. Budou to zastavení v zajímavých místech, spojená vždy s malým zamyšlením. Kde jinde začít, než u řeky.

Bez řeky by nebylo brodu, bez Sázavy by nebylo Brodu, ať už v historii měnil své označení jakkoliv. Staří Broďáci nikdy neřekli Sázava. Chodili vždycky jenom k řece, přes řeku, za řeku a v době, kdy se v ní ještě dalo prát a máchat prádlo, chodily s ním hospodyňky na řeku.

My ale to krásné jméno Sázava nepomineme. Dnes už její obdivovatele ani nenapadne, že kdysi mívala temnou, "sazavou" vodu, to od spousty lesní rašeliny, kterou unášela ze svých pramenišť a z pramenišť svých potočních bratří. Ona a její sestry Doubrava a Chrudimka nemají ani pramen, jen spoustu stružek a potůčků v rozmáčené půdě Žďárských hor, jak zní pradávné označení míst jejich zrození.

K Brodu už teče opravdu řeka, i když ještě desítku kilometrů výše je jen větším potokem. Potok se dá přeskočit, dá se přeskákat po kamenech, ale řeka už ne. Řeku je potřeba brodit, nebo překlenout mostem. V dávnu tu zemská stezka z Čech na Moravu narazila na své pouti pralesem na řeku a poutníci i cestující museli vstupovat do jejích vod a brodit se. Brod na řece dal vzniknout osadě i městu. Kde byl, můžeme dnes jen tušit. Řeka je zregulovaná a nerozlévá se pod zbytky jižních hradeb do dávné šíře s vykukujícími kameny za suchých měsíců jako kdysi. Tam bylo to příhodné místo pro brod.

Skautskou duši pohled na řeku těší i povzbuzuje. Ona nabírá síly z nesčetných zdrojnic a roste jimi do nové a nové krásy. Teprve posílena nabízí svou hladinu za zrcadlo okolní přírodě i lidskému hemžení, stejně jako hvězdám v tichu noci. Rozumím, co říká: Posiluj se i ty. Přijímej ochotně ze zdrojnic lidského poznání a v tichu vnímej všechno v zrcadle svého svědomí jako řeka vnímá zrcadlení poklidu u bouří na své hladině.

Hledej i ty místo příhodné, či spíše příhodná místa, která spojují člověka s člověkem, která vedou k moudrému poznání, k vyšší a Nejvyšší Pravdě a Lásce. Že to bude námaha, ví řeka. Vstoupit do brodu je přece příjemné jen pár měsíců v roce, jindy těžko, i když to byla nutnost v divoké krajině, kde nebylo naděje přejít pohodlím mostu.Brodit se vodou znamená být obezřetný. Brod cestu ztěžuje i urychluje, překonaná obtíž ji dělá slavnější. Možná, že to může být dobrým povzbuzením pro skautskou stezku životem.

Přeji vám, milí čtenáři, hodně krásných setkání s řekou i s dobrými lidmi na jejich březích. Ať se vám daří hledat a nacházet příhodná místa k setkávání člověka s člověkem, k setkávání otevřených dlaní i srdcí.

Balů - Petr Hájek

Tento článek byl přečten již 1638 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook