• Úvod
• Oddíl
• Vlčata
• Ostříži
• Roveři
• Akce
• Družinovky
• Fotogalerie
• Dokumenty
• Horolezecká stěna
• Kontakty

Teda řeknu vám, takovou smůlu můžu mít snad jenom já. Los padl na mě, a tak musím psát zápis za pondělí. No co se dá dělat, nějak to snad překousnu.

Jestli si dobře pamatuju celý náš pobyt tady na Slovensku, řekl bych, že pondělí ráno (tedy dnešní ráno) patří mezi nejteplejší. No a tak nebyl problém sbalit v 8 ráno suchý stan. Stalo se však něco, co neočekával nikdo a tudíž se na to nikdo nemohl psychicky připravit. Ztratil se jeden kolíček od stanu!!! To bylo teda něco. Hodinu jsme hledali avšak bez významu. Kolíček nenalezen. A tak teď za všechny říkám jednu větu: "Kolíčku vzpomínáme!"

Nastalo 9:20 a my nastupujeme do autobusu mířícího do Liptovského Mikuláše. Avšak hned první kontakt s řidičem byl strhující. Normálně nám přišil placení za batohy, fakt nechápu. Ale hned po pěti minutách nám bylo vše jedno. Koukáme z okna a co nevidíme. Představte si, že po silnici na kole jela moje Eva a ta Cidova Marienka. Řeknu vám, že bejt rychlost o 20 km/h menší, tak neváhám a skáču za nima, ovšem čas řekl svije a my museli bezpodmínečně dojet až do L.M., aby nám neujel vlak do Ĺubochně, odkud jsme na tento den měli naplánovanou túru na horu Kopa (1185 m n.m.). Jelikož Krtka bolely kolena, v Ĺubochně jsme mu dali stan a ručníky, se kterými odjel napřed na chatu. Zapomněl jsem říci, že spolu s věcmi dostal příkaz udělat večeři: bramborové knedlíky z pytlíku s konzervou.

A tak jsme se my zbylí 3 členové expedice vydali na Kopu a s ní i převýšení 700m za necelé 2 hodiny. Teda řeknu vám, více z nás tady ve Fatře ještě nelilo. Všude samej pot a Cid prohlásil: "ze mě teče jako z Niagáry:"

No po strašným trháku jsme se ocitli na vrcholu, kde jsme si dali chleba s paštikou a tudíž náš dnešní oběd. Asi po hodině jsme se odhodlali vyjít na cestu dolů do Krpelan, odkud nám jel vlak do Kraĺovan. Cestou dolů jsme však ztratili žlutou turistickou značku, a tak jsme to brali dolů po různých serpentinách, až se nám asi po dvou hodinách podařilo dorazit k vodní elektrárně v Krpelanech. Zde jsme si koupili jízdenky a odjeli do Kraĺovan a odtud na chatu. Celou dobu (to jsem zapomněl říci) nás dopředu hnala myšlenka, že nás v 7 hodin večer čeká na chatě teplá večeře od mistra kuchaře Krtka.

Když jsme dorazili na chatu, večeře byla hotová, a tak jsme sedli k něčemu, co měly být asi knedlíky, ale jak říká Cid: "Na tvaru nezáleží, hlavně když to chutná stejně!"

Ale musí se uznat, že to byla celkem dobrá večeře, takže za všechny: "Krtku děkujem!!!"

Po večeři jsme umyli nádobí a já, Cid a Lišák jsme se šli koupat (už po tmě) do Oravy, při čemž jsme si dvakrát po pádu z kopce rozbili víte co...dršku správně.

Vykoupaní a unavení jsme s pocitem štěstí, že zítra je budíček v 10, usnuli.

Dobrou noc!

Pozn.: Nechtěl jsem to psát, ale po přemlouvání Lišákem to napsat musím. Po koupání v Oravě jsme ještě něco hráli a pili k tomu víno (Cabernet Savignon, Chile 2003, červené), ale nikomu ani slovo a ty mi teď Lišáku dej ty sušenky co jsi mi slíbil když to napíšu!

IT'S ALL