Odpověď je složitější, než by se na první pohled zdálo. I jiná náboženství věří v zachránce, který se narodil z panny, jiná zase mluví o hostině na rozloučenou, kterou uspořádal mytický prapředek před svým odchodem. Pro některé antropology jsou tyto paralely jen dokladem toho, že křesťanství je jen jedním z mnoha náboženských mýtů (např. Joseph Cambell). Nic víc, nic míň. Naproti tomu francouzský antropolog René Girard poukazuje na to, že klíčové momenty bible mají natolik realisticky zachycený kontext některých událostí včetně sebekritických a nelichotivých okamžiků (uveďme jen příběh krále Davida a především okolnosti Ježíšova ukřižováni), že nemůže jit jen o mýtus.

Z pohledu víry ovšem antropologické postřehy nemohou být dostatečně nosné, ježíš z Nazaretu bývá srovnáván s jinými mimořádně moudrými postavami (např. s Buddhou, Sokratem), v islámu je mu pak přisouzena role významného proroka. Křesťanství z náboženského pohledu je jedinečné vírou v Bohočlověka Ježíše Krista. Boha, který natolik miloval lidi, že se stal člověkem, a zároveň člověka, který tolik miloval, až se stal Bohem, jak to s jistou nadsázkou vyjádřil velký teolog XX. století Karl Rahner.

Přesto by se možná našli pochybovači, kteří znají i jiná náboženství, kde vykupitel sestoupil na zem. Ježíšův příběh je paradoxně jedinečný svým završením, smrtí na kříži, která podle Starého zákona byla znamením zavržení od lidí i od Boha (5. M 21,23)! A přes tento totální zmar Ježíš Kristus, jak věříme, vstal z mrtvých a inspiroval více než dvoutisícileté dějiny světa. Přesněji řečeno slovy teologů - Kristus je začátkem i završením, z něho dějiny vycházejí a k němu se navracejí.

Josef Beránek

Tento článek byl přečten již 1499 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook