Píšu tyto řádky ne jako nekrolog, ale jako krátké ohlédnutí za životem svého učitele, kněze a bratra v jedné osobě. Vím, že by na tomto místě mohla psát celá řada jiných, kteří jej znali déle. Byl jsem u toho, když odcházel z tohoto světa k Otci světel a bylo to symbolicky právě na slavnost Zjevení Páně 2004. V symbolický čas přišel také na svět, a sice o Velikonocích, v roce 1918 v Brně. Od dětství, které strávil v Praze, ho chytil skauting. Nebyla to jen hra, ale život prožívaný hrou. Dostalo se mu skvělého duchovního vedení P. Metodem Klementem a stal se členem LegioAngelica. Sám pak vedl řadu skautů na jejich stezce. Z jeho mládí jsou pověstné jeho deníky, tzv. "cancbúchy", které vyšly i knižně. Vždy se považoval za rovera, tedy poutníka, a jako svou "insignii" nosil dřevěnou roverskou hůl.Pater Jiří miloval vtipy a přehršle jich vyprávěl. Nebylo setkání, kdy bych neodešel bez nějakého veselého povzbuzení. Ano, i to je skutek duchovního milosrdenství a projev naděje, kterou nosil v srdci. Prožil si těžké válečné roky na studiích teologie v Římě, kde byl v roce 1942 vysvěcen na kněze. Dostal se do Anglie a působil v řadách spojeneckých vojsk. Po válce jej čekalo první kaplanské místo v Berouně a potom od 1. srpna 1946 už známé místo faráře a kazatele v Praze u Matky Boží před Týnem, kde oslovil zástupy věřících a hledajících (kolik jich na něj s vděčností vzpomnělo při on-line rozhovoru o Vánocích a kolik jich pokřtil, oddal a duchovně vedl!). Dodnes je jeho styl homilií známý a originální. Byl Kristovým knězem, který liturgii prožíval, promýšlel a uváděl do života. Jeho jiskrný pohled a rozzářený úsměv mi bude chybět. A jistě nejenom mně. A ještě jedna věc: při našich loučeních mi v červené "ajznboňácké" čepici zamával zelenou plácačkou na znamení odjezdu. A tak Ti, milý Jiří-Amundsene, přeji za nás všechny šťastný návrat do radosti věčné...

* * *

Zatím, co ve Svaté noci betlémské zpívali andělé líbeznými hlasy o Boží slávě, v noci ze 6. na 7. ledna 2004 bylo slyšet z nebeských výšin salvy smíchu. To totiž přišel do nebeského království papežský prelát, mons. ThLic., emeritní farář u Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí v Praze Jiří Reinsberg a podle svého dávného zvyku začal hned z kraje svatým a světicím Božím vyprávět anekdoty. Začal tou svou asi poslední: Přišel do nebe mohamedán. Ptá se Petra: "Proč tady máte tu vysokou zeď?" Svatý Petr: "To je kvůli katolíkům, aby si mysleli, že jsou tady v nebi sami." Milý Jiří, teď už víš, jak to všechno vlastně je. Tvůj Antonín Bradna

Snímek Archiv KT

© 2004 Katolický týdeník

Tento článek byl přečten již 1609 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook