it. světec, básník, prozaik, potulný kazatel, círk. reformátor a zakl. františkánů, * 1181-82, + 3.10. 1226; v mládí se nevyhýbal světskému životu, účastnil se meziměst. války Assisi-Perugia, po zážitku obrácení ve věku 24 let se rozešel s otcem, jenž ho předurčil k obch. kariéře. Následnou dobu aktivní lásky k bližnímu vystřídalo putování Itálií, v naprosté chudobě, spojené s kázáním ideálu následování Krista. Sepsal pro žáky, kt. se kolem něho shromáždili (vč. žen), novou řeholi, kt. se dostalo def. schválení 1223 od papeže, ovšem nikoli s Františkem požadovanou radikální chudobou, nýbrž ve zmírněné verzi (větší přijatelnost pro současnou círk.). Posledních šest let života strávil F. v osamělosti v myst. viděních (1224 stigmata). Jeho duch. zpěvy jsou bezvýhradnou chválou stvoření, v konfrontaci s dualistickými a manichejskými proudy současné spol. představují protiváhu přitakání tělesným a materiálním hodnotám. Aut. oslavného hymnu Píseň bratra Slunce (Laudes [Canticus] creaturarum neboli Il Cantico di frate Sole, 1224-26, č. 1914, 1923). Již za jeho života se šířily legendy o jeho skutcích. Byly shrnuty např. do Kvítků sv. Františka (Fioretti di S. Francesco, přibl. 1350, č. 1942) n. 11. Zpěvu Dantova Ráje. Svátek 4. 10.

členové tří katolických řádů odvozovaných od Františka z Assisi:
a) První řád, Menší bratři (Ordo fratrum minorum, OFM), žebravý řád pořádající lid. misie, v 16. st. se po vnitř. sporech (spor o chudobu) rozštěpil na tři směry odlišného stupně přísnosti: konventuálové (minorité) mírné observance, 1517-spirituálové (františkáni) a 1525- nejpřísnější kapucíni. Až 1897 se opět volnější formou spojily. F. patří k největším kat. řádům;
b) Druhý řád (františkánky, klarisky), ženská větev zal. žákyní Františka z Assisi Klárou;
c) Třetí řád s růz. směry a spol. - hl. směr tvoří terciáři (šedí bratři) žijící ve světě, byť pod vedením některého kláštera.

Tento článek byl přečten již 1640 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook