O skautingu

Pro koho je?

Jak to v něm chodí?

Časopisy

Přidej se

Příprava programu - 3.část napsal: Cid 20.8.2003

---

Navazuje na článek Příprava programu - 2.část

7) Jak to všechno realizujeme?
Nyní nám již nic nebrání v tom, abychom vypracovali samotný plán akcí a jejich programové náplně. Vycházet budeme samozřejmě především ze stanovených konkrétních cílů. U každé akce je nutné vědět:

-proč ji děláme( který z cílů tím sledujeme)
-kdy se uskuteční
-kdo za ní zodpovídá
-co bude k její realizaci potřeba

Tady bych jen připomenul ke 3. bodu, že vždy je nejlepší, když program realizuje ten samý člověk, který ho připravoval a vymýšlel. Já když jsem např. měl organizovat vlčatům nějakou etapu v etapové hře, kterou kompletně připravoval někdo jiný, byl jsem mnohem méně sebejistý než když bych ji připravoval sám. Což se samozřejmě promítne i na programu samotném. Navíc program může obsahovat nějakou myšlenku, kterou ten druhý pochopí úplně jinak a svou realizací úplně pozmění jeho výsledný účinek.

Důležité je, aby náplň zaujala všechny členy. Přece jenom každý má trochu jiné zájmy, ale vždy se najde spousta věcí, které zajímají( nebo v té chvíli alespoň zaujmou) všechny. Pokud se při přípravě programu dostaneme do oblasti o kterou se nějak více zajímá některý ze členů, můžeme ho přizvat, aby nám s tím pomohl. Je to oboustranně prospěšné- nám to ulehčí práci a on má pocit, že má nějaké uplatnění a podílí se na chodu oddílu( není jen pasivní člen).

Podstatné je též, aby byl program stimulující a povzbudil tak každého jednotlivce k samostatné práci.

Nejlepší cesta k dosažení cílů je harmonická kombinace činností spadajících do 3 hlavních oblastí- hry, užitečné dovednosti a služba společnosti. V potaz musíme brát i pro jakou věkovou skupinu je program určen. Vlčata si pořád ještě nejraději hrají, proto i program musí být většinou formou her. U ničeho nevydrží moc dlouho, takže musí být i hodně proměnlivý a spíše méně náročný.

U skautů už je to přece jenom jinak. Občas je dobré dát jim něco při čem budou muset více přemýšlet a sáhnou si hlouběji do svých sil, aby si uvědomili, že nejsou takoví "machři", jak si možná občas myslí. Na druhou stranu je ale také potřeba je trocho povzbudit a upevnit v nich takové zdravé sebevědomí. Pomalu jim začít ukládat různé úkoly( spojené s chodem oddílu, přípravou akcí atd.) a vložit tak na ně určitou zodpovědnost( platí především pro rádce). I po duchovní stránce je možné jít více do hloubky. Do programu se tak mohou začlenit např. různé debaty (nad problémy z běžného i skautského života, nad citáty...), ve kterých se naučí vytvářet si svůj vlastní názor a ten si obhájit. Občasná společná návštěva koncertu, divadelního představení či filmu jistě také nebude na škodu.

Jak je to s rovery to raději nebudu rozebírat, protože sám jsem teprve na začátku roverské pouti a nemám žádné zkušenosti s přípravou programu pro ně. Ono je hezké o něčem vykládat, ale nejlepší je si to nejprve zkusit. Takže možná někdy příště:-)

Dalším kriteriem pro to jakou náplň zvolíme je to, o jakou akci se jedná. Rozdělíme si je tedy na: schůzky( "družinovky"); 1-denní oddílové akce; více denní oddílové a různé speciální schůzky.

a) schůzky Měly by mít určitý řád. Za dobrý základ považuji vždy na začátku a konci nástup a zakřičení nějakého pokřiku či hesla( u vlčat lze i vlčácký zákon). Velikou důležitost přisuzuji tomu, aby skauti měli schůzky sami( jednotlivé družiny) a vedl je rádce. Tady ale vyvstává značný problém. Nemůžeme přece po rádci chtít, aby svou družinu naučil něco, co sám mnohdy ani nezná a neumí. U nás v oddíle se to řešilo tak, že každý týden byla kromě normálních schůzek ještě tzv. schůzka oddílové družiny, na kterou chodili rádcové( popř. i podrádcové) ze všech družin. Tam se v klidu probralo to, co se bude na schůzce ten týden dělat a třeba i něco navíc. Dalším řešení jsou různé oddílové časopisy atd..

Dále zde uvedu seznam prvků, ze kterých by se měla schůzka skládat. (Každá samozřejmě nebude obsahovat všechno.):
1. zahájení
2. družinové a oddílové záležitosti
3. skautské ideály
4. skautská praxe
5. hry
6. rukodělné práce
7. výtvarné práce, hříčky, hry
8. výběh z klubovny, pobyt na hřišti
9. Tělocvičné hry a hříčky
10. bodovací závody
11. zpěv
12. vyprávění, debaty
13. četba
14. volná zábava
15. zvláštní úkoly a doplňky
16. úklid a zakončení schůzky

Na tomto místě nebudu uvádět žádné další podrobnosti, k tomu lze doporučit knihu Miloš Zapletal: Rádce skautské družiny; Junácká edice, Praha 1991, za které jsem přejal i tento seznam. Pro úplnost zde ještě uvedu seznam toho, co by se mělo objevit na družinových výpravách:
1. pozorování a poznávání přírody
2. skautská praxe
3. hry a závody
4. tělocvik a sporty v přírodě
5. výtvarné práce, hříčky a hry
6. průzkum historických památek a zajímavých míst
7. zvláštní úkoly a doplňky programu

Podrobnosti taktéž viz. Miloš Zapletal: Rádce skautské družiny; Junácká edice, Praha 1991.

b) oddílové akce
Náplň takovýchto akcí je velice různorodá. Obecně lze říci, že ji tvoří program náročný na čas a počet lidí. Vhodné je na nich prakticky vyzkoušet a procvičit znalosti nabyté na schůzkách. Jen jako příklad uveďme: různé výpravy do okolí, akce pro veřejnost( divadla, výstavy...), sportovní turnaje, brigády, besídky, oddílové svatojiřské závody, návštěva různých kulturních akcí. Dobře se nám osvědčilo vypůjčení tělocvičny na odpoledne. Dobrým zvykem je každoroční pořádání nějaké delší hry( celodenní, celoodpolední). U nás se každý rok 1 taková celoodpolední hrávala- jmenuje se vyzvědači. Celý oddíl se na ni těšil půl roku dopředu.

c) speciální schůzky
Ty jsou většinou zaměřené na nějakou konkrétní věc- různé porady apod.. Proto se jimi nebudu blíže zabývat.

Související články:
» Příprava programu - 1.část
» Příprava programu - 2.část
» Příprava programu - 4.část

Tento článek byl přečten již 1381 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook